Znamení surrealismu, Bertrand Schmitt

Výbor z esejistické a teoretické tvorby francouzského autora Bertranda Schmitta (1967) zahrnuje texty, jež byly publikovány v českých překladech časopisecky či jako doslovy a texty do katalogů a sborníků. Tento absolvent pařížské Sorbonny vnáší do současného českého uměnovědného prostředí prvky či hlediska, která jsou v jistém směru a stupni ve Francii stále aktualizovaná, zejména pokud jde o interpretační vhled do podstaty a struktury imaginativní tvorby jako takové: nepracuje v duchu dominantní postmoderní dikce a rétorické skladby – preferuje a rozvíjí zejména kontexty levicového diskursu, jak je založili G. Bataille, G. Debord či J. Baudrillard ad. –, sleduje linie imaginativního myšlení a jeho sebereflexe vztahující se nejen k tradici francouzského surrealismu (zejména kritická exegeze a revalorizace Bretonových teoretických konceptualizací), ale je pro něho přinejmenším stejně významné analyzovat hlediska historicky paralelní a odlišná. Například nikoli běžně rutinní interpretační úsilí vztahující se k odkazu autorů sdruženým ve skupině Le Grand Jeu, speciálně pak k Josefu Šímovi. Při vší nezpochybnitelné erudici, s níž komentuje, interpretuje a reinterpretuje umělecká díla či názorová stanoviska minulá (Breton, Bataille, Artaud, Daumal, Toyen atd.) anebo zcela současná (Eva a Jan Švankmajerovi aj.) stojí za zmínku, že B. Schmitt značně narušuje stereotypní představu francouzského intelektuála, jenž v postmoderní sebestřednosti autonomní říše slov a jazyka „zaměňuje sémantiku za syntax“ s neblahými následky hraniční destrukce smyslu. A protože tento autor je zároveň významným básníkem, jeho analytický jazyk je kontaminován ataky imaginace, umožňujícími mu empatický vhled do světa sourodých autorských individualit.