Třísky v medu, Beáta Tisucká

„Proč existují rituály opuštění sebe sama?“ Tento pro autorku signifikantní verš zazní v jedné z básní shrnutých do útlého knižního debutu Třísky v medu. Napětí mezi hledáním vlastní identity a nesnadno proniknutelným světem druhých je v jejích verších vyvoláváno také tím, jak se tato citlivá duše vyrovnává s většinou nám příliš nenakloněným okolím. Ačkoli jsou autorčiny básně variací na jedno z věčných témat poezie, která „nezačíná básní“, jak oprávněně říká v mottu k této sbírce Jan Štolba, tato básnířka ho rozšiřuje o dimenzi křehkého, pokorného a nenápadného tázání se po smyslu existence, obohaceného o její senzitivní vztah k přírodě a živelnosti. Souznívající ilustrační doprovod Třísek v medu je z dílny grafičky Olgy Vychodilové.